Letošním ohlédnutím ani nevím, kde začít..
Asi nebude den, kdy bychom si při pohledu na číslo 2020 nevzpomněli a nezačali se tak nějak uvnitř smát a zároveň trochu plakat. 🙈
Na tenhle rok asi nikdo z nás jen tak nezapomene, i když jsme o tom na začátku roku neměli ani ponětí.
Musím uznat, že start do roku 2020 byl za poslední dobu jeden z nejlepších, které jsem zažila. Roadtrip skrz Slovinsko a Itálii byl jedním z těch, které si pamatujete ještě hodně dlouho.
Jaro se neslo ve znamení velkých akcí – jak osobních, tak pracovních. Veletrhy, maturiťáky.. Ani nemůžu uvěřit, že všechny tyhle věci byly ještě naprosto normální. Už pomalu ztrácím pojem o tom, jaké to je…
Ještě několik týdnů jsem měla radost ze všech focení, z toho co jsme plánovali, práce na velkých projektech…
A od března nemusíme dál nic vysvětlovat…
Rozhodla jsem se sdílet to pozitivní, které z tohoto roku vzešlo. 🙂 Vše co se povedlo, co jsme objevili v sobě samých nebo ve svých blízkých. Co nám bylo dáno, napříč tomu že nám byla vzata možnost pohybu a setkávání.
Můj byt se zjara proměnil na malou kavárnu.. Najednou jsem vařila 3x denně a upřímně jsem si často připadala spíš jako food blogger..
Docela příjemná změna.
Online hodiny. Online práce. Online jógové tréninky. Online konzultace bakalářky. ONLINE VŠECHNO.
Asi jsem jedna z těch, kterou to poznamenalo více pracovně, než osobně. Vždycky jsem byla tak trochu sólista a ani pár týdnů nebo měsíců o samotě mě jen tak nerozhodí. Narozdíl od mojí práce, která prostě online dělat moc nejde..
Začala jsem si užívat svojí společnost a kromě psaní bakalářky, která nám už všem lehce lezla v karanténě na mozek, jsem si začala uvědomovat moc věcí, za které jsem hrozně moc vděčná.
Stěhuju se do Bologně.
Tohle měla být původně lehce delší etapa, ale v téhle situaci člověk nikdy neví na jak dlouho odjíždí..
Bologna byla pro mne zatím jedním z nejkrásnějších zážitků tohoto roku. Miluju celou Itálii a vždy jsem se setkala s úžasnými lidmi kolem sebe .. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Věřím, že nacházím přátele na zbytek života… 💕
Nejenom že jsem měla možnost zase mít chvíli pocit, že “cestuju” (i když většina času zahrnovala sezení u espressa a přípravu na státnice).. Ale měla jsem zase chvíli pocit, že jsem někde doma.
Doma je tam, kde se cítíte dobře.
Je mi až záhadou, jak jsme mezi jarní první vlnu a podzim nacpali ještě letní tábor s dětmi a státnice. I když lhala bych, kdybych řekla že nevím..
Přestože je všechno tak trochu nejisté – dál plánujeme pracovní věci. Focení, bookuji lekce na angličtinu a češtinu. A jsem vděčná za všechny, kteří se mnou tento rok pracovně zůstali za všechny svoje nové studenty, všechny klienty na focení i nové firmy a značky, které si ke mě našly cestu..
Jsem vděčná za klid, který s druhou vlnou přišel – možná i proto, že už jsem nemusela řešit studium. Připomněl mi věci, které mám ráda a na které jsem do té doby neměla čas. Osobní rozvoj, vzdělávání, čtení knížek a cvičení kreativity jsou věci, které definitivně zůstanou natrvalo v mém týdenním režimu.
Jsem vděčná za prostor a čas, který se vnutil do našeho rozvrhu.
A nejdivnější rok je za námi.. 🐻❄️
Proběly Vánoční svátky a čeká nás i Silvestrovský zákaz vycházení. Tak si na příští rok pojďme tvořit očekávání, která budou splnitelná a záviset pouze na nás.
ŠŤASTNÝ KONEC 2020.
Ireine
