BcA. Irena Bártíková

Byla to dlouhá cesta, ale nakonec to uteklo tak rychle…

Svoji bakalářku jsem začala psát ke konci roku 2019 a s první polovinou roku 2020 se i ona, stejně jako koronavirová krize, zdála nekonečnou. Nicméně v průběhu prázdnin se konečně stanovilo datum a my jsme šli tisknout..

Co Vám budu povídat – tiskla jsem – jako všichni – skoro na poslední chvíli.. 😊 Ale svědomitě – tedy ne proto že by mi hořel termín, ale proto, že jsem si přála odjet na dlouho plánovanou dovolenou. A povedlo se…  Asi 8 hodin po odevzdání jsem už seděla v autobuse, a s trochu lehčí hlavou. S vědomím že si konečně můžu dopřát nějaký ten čas pro sebe a věnovat se relaxování.

Však znáte ten pocit zadostiučinění při splnění úkolu – jen málo co se mu vyrovná. A musíme si ho uchovat, než naši pozornost upoutají další cíle. V naší uspěchané společnosti totiž zapomínáme žít, užívat si cestu a odměňovat se za každý krok vpřed. Snadno se tak stane, že se začneme honit za cílem někde v dálce, který definuje naše štěstí až za 30 let. Až … , až …

A proto teď beru nový směr k tomu, co mám ráda – svojí práci.. ❤️ Abych už mohla mít jen cíle, které si sama určím, ale hlavně aby mě cesta k nim každý den bavila. Nikdy nejsou všechny dny v roce dokonale skvělé – ale pokud nedokonalost přijmeme jako cestu lidskosti, pak bude každý den jenom náš. Nezkažený a nedokonale dokonalý svým vlastním způsobem.


Tak si ty svoje dny taky užívejte!

Žádný se totiž už nebude opakovat.


Ireine

Scroll Up